Genetický výzkum Přemyslovců – podivná hra nebo podraz?

23. 10. 2009 23:06:40
Přede dvěma lety byl zahájen očekávaný a nadějemi opředený ambiciózní projekt Archeosteon, zabývající se genetickým výzkumem ostatků nejstarších Přemyslovců. V naplánovaném poločase výzkumu není situace veselá.

Metoda získání DNA z tisíc let starých kosterních ostatků byla vypracována na ostatcích tehdy soudobých běžných populacích. Nyní by se mělo přikročit k vlastnímu výzkumu Přemyslovců. Projekt dosud placený z podnikatelských příjmů vedoucího genetického výzkumu RNDr. Daniela Vaňka Ph.d byl zastaven, protože nebyla získána grantová podpora se kterou se počítalo. Jedinou podporou projektu Archeosteon bylo dosud bezplatné poskytnutí prostor pro výzkum Správou Pražského hradu. Jenže finanční potíže nejsou jediným problémem. Projekt měl vyřešit údajné stávající nejistoty ohledně ostatků prvních Přemyslovců. Výběr ostatků určených k výzkumu Správou Pražského hradu a Archeologickým ústavem AV ukazuje něco jiného a pro pochopení se musíme vrátit o nějaký čas zpět.

Před třiceti lety zveřejnil vedoucí antropologického výzkumu nejstarších Přemyslovců prof. Emanuel Vlček své výsledky. Zjištěné dožité věky knížat Vratislava a Václava byly pro historiky šok, zásadně je odmítli a dodnes se snaží nalézt cokoliv, co je možné proti Vlčkovým výsledkům použít. Historici totiž předpokládali, a stále předpokládají, že Vratislav zemřel ve třiceti třech letech, zatímco Vlček zjistil dožitý věk čtyřicet šest roků, u Václava dvacet osm roků a Vlček zjistil úmrtí ve čtyřiceti dvou až čtyřiceti pěti letech. Aby se nemusel změnit stávající tzv. oficiální výklad historie 10. století jsou vytvářeny teorie o tom, že hrob K1 ve sv. Vítu identifikovaný Vlčkem i archeologickou nálezovou situací jako Bořivojův, může být hrobem Boleslava I. nebo Boleslava II. Stejně jednoznačně určený Oldřichův hrob č. 98 ve sv. Jiří má patřit kupodivu opět Boleslavovi I. nebo Boleslavovi II. Václavova lebka nemusí být pravá, ostatky se přemisťovaly, mohly se pomíchat atd. Tyto teorie většinou odporující archeologickému popisu přitom často vytvářejí archeologové. Pro úpornou snahu zachovat oficiální výklad se hodí cokoliv. Antropologický výzkum s jistotou potvrdil pravost Václavovy lebky. Boleslav II. mohl být pohřben pouze v hrobě č. 93 ve sv. Jiří, který byl nalezen prázdný. Hrob byl zřejmě devastován v letech 1003-4 ze msty za vyvraždění Slavníkovců a jeho ostatky se již nenaleznou. Ostatky Boleslava I. může být pouze Hranička kostí K3 ve sv. Vítu, která se zapomněla (!) před čtyřiceti lety vyzdvihnout a prozkoumat. Dodnes nikoho nenapadlo tuto chybu napravit a genetický výzkum byl zahájen bez tohoto zásadního antropologického materiálu.

Proč vlastně je přáním historiků aby Bořivojovy ostatky patřily někomu jinému? Vlček zjistil u Bořivoje anomálii ve stavbě vnějšího zvukovodu. Stejná byla nalezena u velkomoravského velmože pohřbeného v kapli baziliky v Sadech u Uherského hradiště. Podle toho někteří moravští historici razí teorii, že Bořivoj byl Mojmírovec a Přemyslovci tím pocházeli z Moravy. S ostatky velmože ze Sadů genetický výzkum ovšem nepočítá. Zde je vidět, že pražští historici si nejsou jisti svým názorem a bojí se, že by se přece jenom mohlo zjistit, že na Moravě mají pravdu. Zkoumat by se měly ostatky velmože nalezené pod III. nádvořím Pražského hradu. Podle místa pohřbu je jasné, že musel patřit k rodu vládnoucího v Praze stejně jako Bořivoj, avšak ne do stejné rodové větve, protože měl jinou krevní skupinu nežli Bořivoj. Genetický výzkum toto může jedině potvrdit. Proč však ta potřeba jistoty u nepodstatné záležitosti? Mohlo by se argumentovat Bořivojovým původem z Prahy, aniž by byl zkoumán velmož ze Sadů. Hezká ukázka žabomyší války.

Do výzkumu byly také zařazeny ostatky z hrobu č. 102 z kaple u sv. Jiří. Vlček určil, že není z přemyslovského rodu a zemřela v šestnácti až osmnácti letech. Jenže přáním historiků je, aby to byla abatyše Mlada, sestra Boleslava II. zemřelá asi v padesáti pěti letech. Přitom podle mých zjištění by měla být manželkou sv. Václava a babičkou sv. Vojtěcha. Jenže sv. Vojtěch do výzkumu zařazen není, přestože se dávno ví, že musel být Přemyslovcem stejně jako jeho otec Slavník. Zároveň by podle legendy měl být sv. Vojtěch příbuzný se saským králem Jindřichem I., ale to rovněž není v zadání výzkumu. Prostě u sv. Vojtěcha žádný spor mezi Vlčkem a historiky nevznikl. Nyní je už jasně vidět, že výběr ostatků pro výzkum nebyl stanoven tak, aby se vyřešily nejdůležitější otazníky a navázalo na výzkum E. Vlčka. Jedná se ve skutečnosti o skrytou naději historiků, že genetický výzkum by naopak mohl vyvrátit Vlčkovy výsledky a oficiální výklad by se nemusel měnit. Do výzkumu jsou zařazeny také ostatky dětí z hrobů č. 104 a 105. Ty samozřejmě neměli potomky, takže jejich DNA je pro genealogii Přemyslovců dále nepoužitelná. Ale Vlček naznačil jejich možnou příbuznost s ženou z hrobu č. 102, čemuž archeologové odporují. Zde žabomyší válka dosáhla svého vrcholu.

Shrňme to hlavní o co vlastně v celé záležitosti jde. Jedna skupina historiků vybrala ostatky Přemyslovců pro výzkum v bláhové naději, že genetický výzkum vyvrátí výsledky antropologického výzkumu E. Vlčka a zároveň tak, aby se na nic nového nepřišlo. Druhá se zalekla toho, že by genetický výzkum zase znovu potvrdil Vlčkova zjištění, a proto neudělila grantovou podporu. Paleogenetik D. Vaněk financoval první část výzkumu, a protože v tom dál již pochopitelně pokračovat nemůže, byl výzkum zastaven. Takže jsme zase tam, kde jsme byli. Doslova na půl z prstu vycucaný oficiální výklad stále vítězí.

Je na čtenáři, aby si sám rozhodl jsou-li záležitosti kolem genetického výzkumu podivnou hrou nebo podrazem. Jisté je, kdo toto v prvé řadě odnáší. Člověk snažící se poctivě vykonat svojí práci, paleogenetik D. Vaněk. Navíc, pokud by se přece jenom výzkum uskutečnil podle současného zadání, s jeho zpackaným a nic nového nepřinášejícím výsledkem bude jednou provždy spojováno pouze jeho jméno. Věřím, že se výzkum nakonec dokončí a to s poznatky, které jsou opravdu důležité. Co bude následovat? To známe z minulosti. Po zveřejnění Vlčkových výsledků před třiceti lety se vytvořila široká a jednotná fronta historiků v boji za neuznání těchto výsledků. Je jenom otázka, jestli historici v tomto případě již nebudou osamoceni jako Jakeš, promiňte, kůl v plotě.

Jan Cinert





Autor: Jan Cinert | pátek 23.10.2009 23:06 | karma článku: 30.51 | přečteno: 5239x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Tati, nechci už kulhat!

„Tati, chci tančit, chci cvičit, chci normálně chodit,“ řekla jsem tátovi v mých osmi letech. Tento příběh je v pořadí druhým ze tří, které mě zformovaly do dnešní podoby. Vážně jsem se od mých tří příběhů asi nezměnila.

21.2.2019 v 16:24 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 323 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Sovětsko-japonské poměřování svalů II. - Nomonchan/Chalchyn-gol 1939

Po několikaměsíčním relativním klidu byl japonskou stranou vybrán druhý zkušební prostor - sporné území u řeky Chalchyn-gol pod horou Nomonchan-burd-obó v oblasti Barga s příhodnějšími logistickými podmínkami pro japonské jednotky

21.2.2019 v 14:55 | Karma článku: 19.03 | Přečteno: 422 | Diskuse

František Skopal

Kult nahoty a lidská civilizace!

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále.

21.2.2019 v 14:30 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 695 | Diskuse

Bohumila Truhlářová

Jezte polské hovězí se salmonelou a nereptejte, aneb svět se zbláznil

Neotravujete nás s vašimi nápady kontrolovat naše hovězí maso, stejně na nás jenom žárlíte, protože nestačíte na naši polskou konkurenci, a bacha, jestli nedáte pokoj, budeme kontrolovat vaše pivo...

21.2.2019 v 14:00 | Karma článku: 23.46 | Přečteno: 652 | Diskuse

René Melichar

Obyčejný den aneb Majestas moje žena

Za důkaz, že je ráno a že ještě nejsem ve svém pokročilém středním věku po smrti, i když si naše dcera drze myslí něco úplně jiného (stejně jako já jsem v jejích sedmnácti letech uvažoval o pětačtyřicátnících),

21.2.2019 v 9:05 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2651
Nezávislý historik, autor knihy Bylo to jinak, více na www.bylotojinak.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz